Sasusaku-Samuraj a ninja-První lekce

1. dubna 2018 v 20:27 | ShizuKuro
Další díl Samuraj a ninja. Užijte si ho.



Sasuke stál se svým hřebcem na zahradě a čekal na mě. Pomalu jsem k nim docupitala a stoupla jsem si vedle Sasukeho. "Má tě rád." Pohladil svého hřebce. "Proč jste chtěl, abych přišla Sasuke-sama?" vrtalo mi to hlavou. Sasuke se šibalsky usmál a podíval se na mě. "Je tady jedna věc co ty můžeš, ale Karin ne." Řekl a nespouštěl ze mě svůj pohled. "Co je to?" zeptala jsem se. Protože by mě fakt zajímalo, co já můžu a ona ne. "Jezdit na koni." Vyhodil mě na jeho koně. Rychle jsem se chytila hřebcovy hřívy. Sasuke se trochu zasmál a něco mi podal. "Vezmi si otěže. Těmi řídíš koně." Vysvětlil mi a dal se do kroku. Pomalu jsem si začala zvykat na všechny pohyby koně. Blížilo se poledne a Sasuke zastavil a pomohl mi slézt dolů. "Jdeme na oběd a potom budeme pokračovat. Než jsem cokoli stihla říct Sasuke zmizel za rohem. Hned jsem se rozběhla za ním. Vešla jsem do jídelny, kde na nás čekala celá rodina. Hned jak jsem prošla dveřmi, se ozvalo pískání. Točila jsem se a uviděla jsem Itachiho pohled. Kdyby mohl dokonce by i slintal, ale tomu jeho důstojnost nedovolí. Sedla jsem si na své místo a Sasuke vedle mě. Jen co si dosel na něm přistála Karin. V klidu jsem se dala do jídla. Chtěla jsem se napít, ale všimla jsem si sasukeho šálku ze stříbra že má jinou barvu než ten můj. Rychle jsem Sasukemu šálek sebrala a vypila ho sama. "Sakuro, co to mělo znamenat!!" rozkřikl se Fugaku. Pomalu jsem si sedala zpátky. Fugaku ke mě přišel a popadl mě za kimono. "Žádám vysvětlení!" křičel na mě. "Fugaku!" ozvala se Mikoto. "Pusť ji." Prosila ho. Pustil mě a já spadla na zem. Zvedla jsem se a omluvila jsem se. Odešla jsem z jídelny a šla jsem na zahradu, kde jsem předtím byla se Sasukem. V polovině cesty se mi začalo stmívat před očima. Zatočila se mi hlava a já spadla na zem.

Snažil jsem se dostat z Kariina sevření a jít za Sakurou. Máma se zvedla a šla na Sakuřino místo a prohlížela si šálek, který mi sebrala. "Fugaku dlužíš jí omluvu." Pronesla najednou. "Co tím myslíš?" podíval se na ni. Máma k němu došla a podala mu šálek. "V Sasukeho šálku byl jed a Sakura ho vypila místo něj. Takže jí dlužíš omluvu, jestli to přežije." Vrazila mu šálek do rukou a odešla. Odhodil jsem ze sebe Karin a začal jsem hledat Sakuru. Našel jsem ji ležet uprostřed chodby. "Sakuro!" doběhl jsem k ní a rychle jsem jí popadl do náruče. Zanesl jsem ji k sobě do pokoje a chtěl jsem jít pro doktora, ale chytila mě za ruku. "Sas-ke. Můj-batoh." Řekla stěží. Rychle jsem jí ho podal. "Co potřebuješ?" zeptal jsem se jí. Koukal jsem na ni a čekal na odpověď. "Růžový-sáček." Rychle jsem ho začal hledat. Na Sakuře bylo poznat, že jestli nedostane protilátku co nejdříve, zemře. Našel jsem ho a otevřel. Byli v něm nějaké bobulky. Natáhla se pro dvě a spolkla je. Vše jsem uklidil a sedl jsem si k ní. "Děkuji." Zašeptala. Koukala pořád na mě, ať už jsem dělal cokoli. K večeru přišla máma. "Jak je jí." Zeptala se a přisedla si. Pořád se usmívala. "Budu v pořádku." Ozvala se Sakura. Pomalu si sedla a koukla na nás. "Jsem ninja. Jedy na mě tolik nepůsobí jako na ostatní." Usmála se. Uhnul jsem pohledem a trochu se červenal. "Sakuro, ty jsi poznala, že je v Sasukeho šálku jed?" zeptala se máma. Jemně přikývla a podívala se na své ruce. "Ano, stříbro změní barvu, když přijde do kontaktu s jedem. A to jídlo co jedl Sasuke bylo původně určeno pro mě. Kuchaři nám to prohodili." Přiznala se a ve tváři se jí objevil provinilý výraz. "Jak jsi to poznala?" divila se. Koukala na ni s údivem. "Sasuke má rád rajčata. A kuchaři mu je dávají ke každému obědu. Já je měla, ale on ne." Vysvětlila. Opřela se o zeď a koukala na nás. Najednou se otevřely dveře a v nich byl táta. Přišel k nám a hluboce se Sakuře uklonil. Sakura na něj jen udiveně koukala. Naklonila se ke mně a zašeptala. "O co jde? Udělala jsem něco?" musel jsem se trochu pousmát. Naklonil jsem se k ní a odpověděl jí. "Teď uvidíš něco, co se tady normálně vidět nedá." Usmál jsem se a narovnal se. "Dlužím ti omluvu a poděkování, Sakuro." Pořád v předklonu. Táta se narovnal a začal s proslovem. "Dlužím ti poděkování za to, že jsi zabránila Sasukemu, aby vypil ten jed a omluvu za to, že jsem na tebe křičel a proto bych ti chtěl říct, že záchranou jeho života se tvůj dluh k naší rodině celý splatil." Všichni jsme na něj vyjeveně koukali. Nikdy se nestalo, že by někomu smazal celý dluh. Ještě chvíli tam tak stál a odešel. Máma se s námi rozloučila a popřála nám dobrou noc. Zalehl jsem si zase na gauč a snažil jsem se usnout.

Ležela jsem otočená k Sasukemu zády a snažila jsem se usnout, ale měla jsem divný pocit, že se něco stane. "Sasuke?" zašeptala jsem do noci. Chvíli jsem čekala na odpověď, ale dočkala jsem se jí. "Co se děje?" ozval se Sasukeho otrávený hlas. Otočila jsem se na něj a sedla jsem si. "Mám divný pocit, že se něco stane." Sasuke se zvedl z gauče a zapálil svíčku. Položil zápalky na své místo a přišel ke mně. Stál nade mnou a koukal se mi do očí, ve kterých mohl vidět strach. "Nic se ti tady nestane, jdi spát." Řekl a odsunul deku, abych si mohla lehnout. "Ale já myslím, že se něco opravdu stane." Naléhala jsem na něj. Sasuke si povzdechl a sedl si vedle mě. Zvedl ruku a pohladil mě po tváři hřbetem ruky. "Nic se ti nestane. To ti slibuji." Cítila jsem, jak se začínám červenat. Zvedl se a vzal mě do náruče. Otočil se a položil mě doprostřed postele. Lehl si vedle mě a přikryl nás dekou. "Jdi spát." Zavelel a zavřel oči. Napodobila jsem ho ve snaze, že usnu. Usnula jsem pár vteřin po tom, co jsem zavřela oči. Užívala jsem si tepla, co bylo kolem mě.
Uběhlo pár týdnů a už jsem jezdila na Sasukeho koni bez jeho pomoci. Sasuke stál na jednom místě a já jezdila kolem něj. "Tak co, jaká jsem?" koukala jsem na něj z hřbetu jeho koně. "Dobrá, ale nejsi lepší než já." Ušklíbl se a vyskočil za mě. Vzal mi otěže. A rozběhl se se svým koněm pryč z domu. Držela jsem se hřebcovi hřívy a koukala kolem sebe. Příroda se pomalu měnila ze zimní na jarní. A začínali kvést i květiny. Znovu jsem se podíval před sebe a uviděla jsem nádhernou vesničku uprostřed lesa. Sasuke zpomalil a vydali jsme se do vesnice. Pomalu jsme projížděli hlavní ulicí a míjeli všelijaké stánky a různé lidi. Všichni žili spokojeně. Zastavili jsme u prodejce zvířat. Sasuke zastavil a seskočil dolů. Napodobila jsem ho a protáhla se. Z ježdění od rána mě vše začínalo bolet. "Co tady děláme?" zeptala jsem se, když jsem ho doběhla. "Koupíme ti koně." Prohlásil a šel k vysoké ohradě s koňmi. "Ale-" chtěla jsem protestovat, ale přerušil mě hlas postaršího muže. "Jak vám můžu posloužit, pane?" mnul si ruce. Určitě čeká na další výdělek ze zvířat. "Chtěl bych pro ni koně. Můžete mi nějakého doporučit?" otočil se na muže. Hned mu naskočil usměv na tváři a začal všechny vychvalovat. "Tmavý hnědák. Velice milý koníček. Má rád dámy v sedle. Ryzák. Oddaný svému pánu. Za žádné situace ho neopouští." A tak to pokračovalo další půl hodinu. Znuděně jsem pozorovala koně, jak vesele běhají v ohradě. Z ulice se k nám donesl hluk a řehtání koně. Rozběhla jsem se tam, ve snaze zjistit, co se děje. Prodrala jsem se mezi lidmi a uviděla jsem mi velice známou kobylku. Tři muži ji drželi na lanech a snažili se ji odtáhnout někam pryč. Sasuke se pomalu dostával za mnou. Kobylka si stoupala na zadní a málem všechny pokopala. Vyskočila jsem z řad před ni a snažila jsem se ji uklidnit. Kobylka se uklidnila a přišla ke mně. Pohladila jsem ji. Sasuke ke mně přišel a také si ji pohladil. "Teprve ses naučila jezdit a už krotíš koně." Trochu se zasmál. Odběhla jsem k jednomu převrácenému stolu a ze země jsem vzala pár mrkví. Vrátila jsem se k ní a dala jsem jí je. "Sasuke." Otočila jsem se na něj. "Hmm." Podíval se na mě. "Chtěla bych ji." Přitulila jsem se ke kobylce. Sasuke se usmál a podíval se na muže, co ji sem přivedli. "Kolik za ni chcete?" už se zvedl ze země a podíval se na Sasukeho. "Klidně si ji vezměte, já ji nechci, ji by nikdo nedokázal zkrotit." Muž se otočil a odešel. Objala jsem Sasukeho a vydali jsme se pro jeho koně. U něj mě zase vysadil na jeho hřebce a sedl si za mě. Kobylku jsme vedli na laně vedle nás.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama