Sasusaku-Samuraj a ninja-Sasukuho návrat

30. března 2018 v 18:45 | ShizuKuro
Po dlouhé době další díl. Užijte si ho a všem veselé velikonoce. (pls nějaké komentíky, ty umí potěšit)

Bouře přešla až po třech dnech. Když ráno třetího dne vyšlo slunce. Rychle jsem vyběhl ze svého prozatímního pokoje a běžel jsem ke svému koni. Nasedlal jsem ho jak nejrychleji to jen šlo. Stráže se postavili do brány do pozoru a hned na vteřinu jsem mezi nimi projel. Sněhu bylo všude plno. Cesty jsou už prošlapané od obchodníků a dalších lidí. Cesta mi bude trvat asi čtyři hodiny. Snažil jsem se svého koně moc nehnat, aby mi cestou nelehnul. Zatáčkami jsem projížděl, jako by neexistovaly. Projel jsem několika vesnicemi a menšími městy. Konečně jsem uviděl nejvyšší střechy našeho domu. Hned za branou jsem seskočil z koně a běžel do zadní zahrady. Uviděl jsem tam Sakuru přivázanou mezi dvěma kůly. Přiběhl jsem k ní. Přeřezal jsem lana a popadl ji do náruče. Rychle jsem probíhal chodbami ke svému pokoji. Položil jsem ji na svoji postel a zabalil do deky. Je celá promrzlá. Zavolal jsem služebnictvo, aby přinesli teplé deky a udělali čaj. Sedl jsem si k ní na okraj postele a chvíli ji pozoroval. Po půl hodině konečně přinesli pár dek a nějaký čaj. Přikryl jsem Sakuru ještě jednou dekou a jediné co mi zbývalo je čekat, až se probudí.

Všude kolem mě je příjemné teplo. Ne jako předtím, když mě Karin týrala. Chtěla jsem otevřít oči a podívat se kde jsem ale nešlo to, jak jsem byla unavená. Ještě na chvíli jsem usnula. Po nějaké době se mi podařilo úplně otevřít oči. Kousek ode mně seděl Sasuke a pospával. Vší silou, co mi ještě zůstala, jsem k němu natáhla ruku a trochu do něj žduchla. Pomalu otevřel ty své nádherné oči. (nikdy se jich nenabažím dost) Rychle se ke mně přiřítil. "Sakuro, jak ti je?" ptal se se starostmi v jeho hlase, ale i v pohledu. "Bylo mi i líp." Odpověděla jsem mu svým vykřičeným hlasem. Chtěla jsem se posadit, ale jsem tak vysílená, že skoro můžu mluvit. Sasuke se ke mně sehnul a podepřel mě pár polštáři. "Děkuji." Špitla jsem potichu. Vypadalo to, že to bude zase jako dřív, ale nebylo. K večeru se přiřítil zbytek Sasukeho rodiny a k mé smůle i Karin. Fugaku už byl hodně naštvaný. "Žádám vysvětlení, co se tady dělo!" rozkřikl se přes celou místnost ne-li dům. Karin hned začala vykdakovat svoje (slepice jedna) o tom, že jsem se ji pokusila zabít a spáchat na Uchihy atentát. Nikdo si toho nevšiml, ale už mě z těch jejích keců začínala bolet hlava. Křečovitě jsem zmáčkla deku a zakřičela jsem na ni. "Můžeš konečně zavřít zobák ty slepice jedna blbá!! Bolí mě z tebe hlava!!" nikdo neřekl ani slovo. Trochu jsem se vydýchala a uklidnila. "Je tady něco, co byste měli vědět." Smířila jsem se s tím, že mě asi zabijí nebo udělají horší verzi toho, co udělala Karin. "Mé celé jméno je Sakura Haruno z klanu ninjů Haruno. Karin má pravdu pomohla jsem jednomu ninjovi odejít z tohoto domu, protože to byl můj otec." Všichni utichli a mé vyprávění pokračovala. Poslouchali pozorně a nepřerušili mě ani jednou. Když jsem ukončila své vyprávění, bylo něco kolem desáté. Karin se zase chtěla rozkřiknout, ale zarazila jsem ji. Hodila jsem vedle její hlavy svoji dýku se znakem našeho klanu. Mikoto, se na mě podívala s překvapeným pohledem a Fugaku s podobným, ale ne úplně stejným. Sasuke se zvedl a z těží, vytáhl dýku z dřevěného sloupu. Prohlédl si ji a položil ji na malý stolek vedle postele. "Co s ní uděláte, otče?" zase se ozval ten Kariin otravný hlas. Já po ní snad hodím židli nebo něco většího, aby sklapla. Fugaku se na chvíli zamyslel a všichni čekali na jeho rozhodnutí. "Jestli budete chtít, já odejdu." Navrhla jsem mu. V jeho očích bylo vidět, že nechce, abych odešla. "Nechám si to projít hlavou. Do té doby tady můžeš zůstat." Otočil se a šel ke dveřím. Zastavil se a otočil se na Sasukeho. "Dohlédni na ni." Zavřel za sebou dveře a byli jen slyšet jeho vzdalující se kroky. Mikoto, se na mě jen usmála a odešla s Itachim v závěsu. Karin se na mě vražedně podívala. Dupla, až málem udělala díru do podlahy a zmizela. Sasuke mi popřál dobrou noc a lehl si na gauč (už jsem zjistila co to je) ,že bude spát tam. "Sasuke, měl bys spát na posteli místo mě. Je tvoje." Zaprotestovala jsem. Ten se na mě otočil a podíval se na mě pohledem, jestli to myslím vážně. "Ty jsi zraněná a hodně vysílená. Nenechám tě spát jinde než na posteli." "Ale je tvoje." Pomalu jsme se začínali hádat. "Sakuro, jsi otravná. Přestaň se se mnou hádat a jdi spát. Když si neodpočineš, nevrátí se ti zpátky síla, co jsi ztratila." "Ale." Chtěla jsem protestovat. "Žádné, ale. Spát!" přerušil mě a sfoukl svíčku, co osvětlovala celou místnost. Celá místnost byla najednou tmavá a nebylo vidět ani před sebe. Zachumlala jsem se do dek a snažila jsem se usnout. Usnula jsem, až po dvou hodinách, protože jsem cítila Sasukeho pohled na mých zádech i když byla tma.

Ráno jsem se probudila a ucítila jsem nádhernou vůni. Než jsem si cokoli uvědomila, vyběhla jsem z pokoje a běžela do jídelny. Rozrazila jsem dveře a přiběhla ke stolu. Sedla jsem si na své obvyklé místo a začala jsem se doslova cpát jídlem. Všichni na mě koukali s otevřenými pusami. "Co?" zeptala jsem se s plnou pusou. Koukala jsem z jednoho na druhého. Karin se zarazila ve svém plazení po Sasukem. Itachi na mě víral div mu nevypadly oči z důlků. Ty mu naštěstí nevypadli, ale spadla mu ryba, co měl nejraději a hned jak si to uvědomil, ozvalo se "Moje ryba!!!" začal histerčit. Mikoto se musela začít potichu smát nad výrazy všech ostatních. Nakonec se rozesmáli všichni. K mému údivu i Fugaku. Smích utichl hned, jak do jídelny vstoupil kluk s černými vlasy. "Sasuke-sama váš kůň je připraven." Oznámil Sasukemu a zase zmizel. Sasuke se dostal z Kariina pevného sevření a vydal se ven. "Sakuro, přijď za mnou na zadní zahradu, hned jak se najíš." Otočil se na mě. "Sasuke-sama, ale já nemám žádné kimono, co bych si mohla obléci. Poslední co jsem měla, mi někdo zničil." Otočila jsem se zlostně na Karin. Ta na mě jen povýšenecky koukala. "Nechám ti nějaké donést." Otočil se a zmizel ve dveřích. Koukla jsem na Mikoto a ta jen pokrčila rameny, na znamení, že neví co Sasuke chystá. V klidu jsem se najedla a vydala jsem se do svého pokoje. Na futonu jsem měla položené bílé kimono a červenou hakamu. Hned jsem si ty věci oblíbila. Převlékla jsem se a vydala jsem se za Sasukem na zadní zahradu, kde na mě čekalo překvapení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama