Naruto-Scarlet Heart 4

3. ledna 2018 v 23:00 | ShizuKuro
V téhle části se nám na scéně objevuje další člen rodiny a na Sakuru čekají menší problémy. Jak to vše dopadne se dozvíte v povídce.
Omlouvám se že je tahle část tak krátká. Nezbylo mi moc česu na psaní, protože dělám prezentaci do školy. pokusím se vám to vynahradit. (Pls pište komentáře jestli se vám příběh líbí)

Po obědě jsem se šla s Rin projít po další části domu prince Itachiho. Zastavila jsem se s ní u rybníku. Kousek od nás šel princ Itachi s Izumi. Zastavili se u schodů. Itachi šel první a poté pomohl Izumi vyjít nahoru. Vypadají spolu nádherně. Otočila jsem se na Rin "Rin, jaký je princ Itachi? Nemůžu si vzpomenout." Rin o něm začala básnit. "On je nejlepší muž ze všech v celém Goryeo. Je stejně vzdělaný jako jakýkoliv učeň. Je to muž s dobrým charakterem, nejlepší ze všech 25 princů. Hodně lidí věří, že koruní princ by neměl být prvním princem. Věří, že by to měl být náš princ." Podívala jsem se zpátky na Itachiho a zamyslela jsem se, jestli by on mohl být Gwangjong. Pozorovali jsme je jak jdou do altánku. Izumi sklouzla bota z nohy. Itachi ji hned pomohl udržet rovnováhu a znovu botu nazout. "Vypadá to, že mají výborný vztah." Řekla jsem, aniž bych se otočila na Rin. "Samozřejmě. Je starostlivý a ohleduplný ke své nemocné ženě. Ona mu věří a následovala by ho kamkoli. Každý jí tak závidí." Vzpomněla jsem si, jak ke mně natáhl ruku a snažil se mi pomoci vstát. Ale já jsem uklouzla. Tak mi přichystal boty, abych si je mohla bez problému obout. Koukala jsem na něj se uslzenýma očima. A on se jen usmál. Předpokládám, že jsem cítila, že mu taky můžu věřit. S Izumi začali v altánku popíjet čaj. Jeho pohled sklouzl z izumi na mě. Jemně se pousmál a pokračoval v pití čaje. Jak jsem je pozorovala, ani jsem si nevšimla, že k nám přišla holka asi kolem mého věku a asi šesti služkami. "To je neuctivé." Řekla se zvýšeným hlasem, jako by chtěla křičet. Přišla ke mně a nenávistně si mě prohlížela. Moc jsem nechápala, co po mě chce. "Rádi bychom tě přivítali, princezno." Rin se sklonila do co nejvíce uctivé poklony to jen šlo. Tohle je princezna? Tajně jsem si ji prohlédla, aby nic neviděla. Rin se ke mně naklonila. "Paní. Měla byste přivítat princeznu Naori Uchihu." Zatlačila mi trochu do zad, abych se předklonila. Oči jsem z ní nespustila. Už jen její pohled se m nelíbil. Ah samozřejmě, jsou tady princové, proč ne i princezny. Uvědomila jsem si. "Nech ji být. Slyšela jsem, že ztratila vzpomínky. Nicméně to vypadá, že ztratila i své způsoby. Co budeme dělat?" V jejím pohledu bylo vidět, že se mi vysmívá. " Předpokládám, že ti nebude vadit se naučit všechno od začátku." Narovnala jsem se a začala si o ní myslet, že má ráda, když může ponižovat lidi. "Neměla by ses dívat, co manželský pár dělá. Vyřídím si to s tebou tvrdě, jestli se to znovu stane. Dokonce, i když jsi její sestřenice. Rozumíš?" hrozně mě tím naštvala, ale nechtěla jsem způsobit Izumi žádné potíže. Něco mi řekla, ale já ji neposlouchala. "Neděláš náhodou to stejné, co já?" "Co?" zarazila se. "Dokážu to říct pouhým pohledem, že si hledala nějakou záminku jak se mě zbavit." Zakroutila jsem hlavou na nesouhlas. "Tohle na mě neplatí." Stočila jsem svůj zrak k vodě, abych se nemusela dívat na ten její panovačný obličej. "Co my to říkáš?" Rin se snažila všechno uklidnit. "Prosím odpusťte jí, princezno. Neví, co říká." Otočila jsem se na ni s nevěřícným pohledem. "Jak se opovažuješ takhle chovat v tomto domě?" začínala pomalu křičet. Přistoupila jsem k ní s pohledem, ještě jedno slovo a vrazím ti. "Co je to za rozruch?" přerušil nás mužský hlas. Když jsem se podívala, tím směrem odkud přišel, byl to princ Itachi. "Bratře." Promluvila Naori, ale nic víc neřekla.


Nakonec jsem šla s princem Itachim do knihovny. Celou cestu jsem neřekla ani půl slova. "Musela jsi zapomenout, jak přivítat lidi, když jsi byla zraněná." Všechna napjatá atmosféra byla pryč. " Říkají, že si nic nepamatuješ." Jen jsem trochu kývla hlavou n souhlas. "Takže si ani mě nepamatuješ." Řekl trochu skleslejším hlasem, jako by byl pro mě někdo důležitý. "Řekli mi, že jsi čtvrtý princ." Snažila jsem se ho trochu rozveselit, alespoň tím co mi řekli. "Řekli?" divil se. "Takže jsi špehovala prince v koupelích před tím, co jsi ztratila paměť nebo až potom?" obešel polici a knihami a zastavil se na její druhé straně. "Oh tohle……jsi, nepamatuji." Povzdechl si. "Dobře, co máš teď v plánu dělat? Nechám tě dělat, co jen budeš chtít." Vzal jednu knihu z police a vrátil se zpět za mnou. "Co?" zvedl knihu a dal j jinam. "Když tě sem má žena přivedla, měl jsem v plánu tě pozorovat. "můžeš tady zůstat nebo se vrátit domů. Bude těžké tady žít, když si nic nepamatuješ." Konečně se mu podařilo vrátit knihu zpět. "Chci tady zůstat." Vyšel zpoza polic a koukl na mě. "Dobrá. Proč chceš zůstat." Jeho pohled ze mě nesklouzl. "Chci tady zůstat a dělat Izumi společnost." Pousmál se. Vzal nějakou knihu a zmizel mezi policemi. "Sice si nic nepamatuji, ale budu se snažit. Je tady Izumi, Rin a taky jsi tady ty." Snažila jsem se ho najít. "je tady něco co můžu udělat. Učím se rychle." Trochu jsem se sklonila a snažila jsem se ho zahlédnou mezi policemi. "Budu se snažit, co nejvíce budu moc. Nebudu vás otravovat, princi." Když jsem se otočila málem jsem do něj vrazila. Byl u mě tak blízko, až jsem jeho dech mohla cítit na svém obličeji. "Vypadáš jako jiná osoba. Nikdy jsme si nebyli blízcí. To jak mluvíš a jak se chováš. Jsi jiná." Chvíli jsme na sebe koukali. "Nevadí mi to." "Co?" koukla jsem se mu do očí. "nrvadími jestli si nic nepamatuješ nebo jestli jsi špehovala prince v koupelích. Jen nědělej Izumi starosti. Dobře?" kývl mírně hlavou. "Ano, princi Itachi." Rychle jsem se otočila a vyběhla jsem z knihovny, jak nejrychleji jsem mohla. Itachi tam zůstal sám a po chvíli také odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Chtěli byste povídky podle nějakého filmu?

Ano.(napiš název do komentářů) 0% (0)
Ne. 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama