Naruto-Scarlet Heart 2

1. ledna 2018 v 23:59 | ShizuKuro
Dnes jsem dopsala pokračování Scarlet heart. Omlouvám se, že mi to trochu trvalo. doufám, že se vám bude líbit.

Sasuke konečně přijede do paláce a dozvíme se něco víc o jeho minulosti. V království se dějí hodně zajímavé věci a Sakura zjistí ke vlastně je.



Celá družina konečně dorazila do paláce Goryeo. První projel princ Sasuke. Zvedl ruku na znamení zastavení. Stráže kývly hlavami a otevřeli bránu. Muž co zastavil koně hned vedle Sasukeho promluvil a proťal tím ticho, které družina měla celou jízdu sem. "nechám s vámi služebnictvo, pane. Až bude po rituálu, nezdržujte se a vraťte se do Shinju. Taká jste adoptovaným členem v Kang, nezapomínejte to. Prosím udržujte si naše rodinné jméno v přítomnosti krále." Sasuke se pousmál. "Adoptovaný?" otočil svůj pohled na muže. "A já myslel, že jsem byl celou dobu váš rukojmí." Muž už nic neříkal. Sasuke pobídl koně a vjel do paláce sám. Družina už ho nenásledovala. Všichni strážní se uklonili. Sasuke přehodil nohu koni přes krk a seskočil. Odešel pár kroků, ale vrátil se zpátky. Vytáhl meč a ťal sním koni po krku. Všude v okolí bylo slyšet bolestné zařehtání koně. Sasukeho meč byl pokrytý koňskou krví. Nějaká se mu dostala až na obličej. Strážní v okolí nemohli uvěřit, co princ právě udělal. Koukali z mrtvého koně na Sasukeho a obráceně. Z hradeb vše pozoruje mladý blonďatý kluk. Jeden strážný přistoupí k Sasukemu a se strachem k němu promluví. "V paláci nemůžete používat svůj meč." Sasuke beze slov dá meč strážnému a pomalu odchází. Vyděšený strážný se znovu odhodlá promluvit. "Chcete, abych dal připravit koně na váš návrat?" Sasuke si jen povzdechne a rychle se rozhlédne okolo. "Nepůjdu zpátky." Projde mezi strážnými a setře si hřbetem ruky krev z obličeje. Vyjde po schodech a mine další stráže. Zastaví se uprostřed nádvoří a pomyslí si. "Nepůjdu zpátky. Nenechám se poslat zpátky do Shinju jako rukojmí."

Probudila jsem se v pokoji. Rozhlédla jsem se kolem sebe. U stolu seděla překrásná žena a neustále kašlala. Po chvíli přestala. Chtěla jsem se zvednout, ale zase mě začala bolet hlava "Ah." Ozvala jsem se. "Sakuro." Žena se zvedla ze židle a s pomocí té dívky z dřívějška přišla ke mně. "Konečně jste vzhůru." Zubila se dívka. Prohlédla jsem si je. Obě měli tradiční oblečení. Chytila jsem se za hlavu, jak mě bolela. "Pořád jsi v takových bolestech?" promluvila na mě ta žena milým hlasem. "Opravdu jsem se hodně zranila?" zeptala jsem se jí. "Spadla jste hrozně silně. Myslela jsem, že vám praskla hlava. Nevíte jak moc se o vás paní Haruno bála." Vysvětlila mi rychle ta dívka. "Sakuro." "Mimochodem. Proč mi říkáte paní Haruno? Já nejsem Haruno." Přerušila jsem tu ženu. "Co?" divila se. "Proč mi říkáte paní nebo Haruno? Nevím proč mi tak říkáte." V tu chvíli jsem si vzpomněla, co se vlastně stalo. "Ah, ano. Já jsem mrtvá." "Nezemřela jste. Ale málem ano." Řekla s úsměvem ta dívka. "Já nejsem mrtvá?" koukala jsem na ni udiveně. Zvedla jsem se z postele a vyběhla ven. Všechno okolo je v tradičním stylu. Seběhla jsem kousek od domu. Všichni se mi klaněli. Ať už jsem se podívala na kohokoli, klaněl se mi. Nemůžu tomu uvěřit. Jestli to nebyl sen a já nezemřela. Kde jsem? "Sakuro!" došla za mnou ta žena s pomocí té dívky. Dýchala jsem hrozně rychle. "Přiveď doktora, rychle." Rozkázala té dívce. "Ano, paní." Dívka se uklonila a odešla. Došla jsem k té ženě a chytila ji za ruce. "Kde to jsem?" zeptala jsem se jí vyděšeně. "Ne,…..kdo jsem?" žena se na mě klidně podívala. "Nejsi schopná si to vše pamatovat? Jmenuješ se Sakura Haruno. Jsem tvá sestřenice Izumi Haruno." Stále jsem tomu nemohla uvěřit. Jsem Haruno. Jsem v těle někoho jiného? Izumi ke mně přistoupila a chytila mě za ruku, kterou jsem si přikrývala tvář. "Uvažuj o tom. Podívej se na mě pořádně. Právě si v Songak. Tohle je dům čtvrtého prince Itachiho Uchihy." "Songak." Přemýšlela jsem. "Takže tohle jo Goryeo? Goguryeo, Baekje, Silla a Goryeo. Tohle Goryeo?" zeptala jsem se jí. "Vzpomínáš si. Ano tohle Goryeo." Na jejím obličeji se objevil usměv. Oddálila jsem se od ní. "Takže, kdo je teď králem?" "Jeho výsost, která objevila tuto zemi samozřejmě." Odpověděla mi. Snažila jsem si vzpomenout na jméno toho krále, který tuto zemi objevil. "Tajima Uchiha." Vychrlila jsem ze sebe.

V sále se sešli všichni přítomní princové, rádci a uředníci, protože je král zavolal. Tajima popadl klec s mrtvým ptáčkem a hodil ji mezi všechny. "Tenhle pták snědl snídani koruního prince. Tohle se stalo ještě předtím, než mohl spolknout první sousto. Štěstí že koruní princ vynechal své jídlo, protože neměl hlad." Vysvětloval mladý černovlasý rádce. "Proč nikdo neodpovídá? Chyťte tu osobu, co se pokusila zabít koruního prince." Rozhodli král. "Můžeme si představit, proč se to děje. Co se změní tím, že chytíme vinika?" řekl rádce. "Saii, co se tím snažíš říct? Na chodbě se u dveří zastavil koruní princ Indora Uchiha, protože se zevnitř ozvala věta. "Chová se koruní princ jako koruní princ? Na shromáždění pouze přijal gratulaci a odešel. Je buď na bitevním poli nebo v lázních. Víte o tom, že se říká, že je koruní princ nemocný. Proto vás žádám, sesaďte prvního prince Indoru z pozice koruního prince. Prosím vás o jméno nového koruního prince." Sai se uklonil. "Všichni s ním souhlasáte?" zeptal se Tajima ostatních. "Mluvte. Kdo se podle vás hodí na tuto pozici, když ne současný koruní princ?" z řady vyšel Itachi a poklekl před krále. "Prosím vezměte tyto slova zpět, vaše výsosti. Není tady mezi námi jediný, kdo by se chtěl stát koruním princem." K Itachimu se pomalu začali přidávat všichni bratři. Sborově řekli "Prosím vezměte svá slova zpět, vaše výsosti." A uklonili se. Krás se obrátil na blonďatého kluka po jeho levici. "Astronome Uzumaki." Kluk se uklonil a promluvil. " Já Naruto Uzumaki, pozoruji všechno na nebi. Hvězda koruního prince Indory je královskou hvězdou na obloze. Je to první hvězda z pěti severních hvězd a ty září jasně každý den. Září jasně zároveň s královým zářením v paláci. To znamená, že tady nechybí koruní princ." Naruto domluvil a podíval se na Saie. Tajima se zvedl z trůnu. "Je to 24 let, co byla tahle země objevena. Princ Indora bojoval se mnou v mnoha bitvách." Král se odmlčel. "Uzumaki Naruto. Během rituálu bude Indora odhánět zlé duchy. Připravte se na to s výbornými detaily." "Ano, vaše veličenstvo." Mírně se Naruto poklonil.

Po schůzi šel Sai za první královnou Kaguyou, aby jí řekl vše co se dělo. "Je to pravda." Podívala se na něj. Vzala malou konvici s čajem a nalila do dvou šálků. Do pokoje vešla dvorní dáma. Sedla si vedle Kaguyi a šeptala jí do ucha. Kaguya nebyla vůbec zaskočená. "Řekněte mu, že nechci vidět nikoho." "Byly to dva roky, co pátý princ nepřišel." Odvážila se promluvit. "Kdybyste ho je potkala-" nedořekla svoji větu, protože Kaguya hlasitě klepla konvicí o stůl. "Není mi teď dobře. Kdo se opovažuje rušit královnu." Venku stál Sasuke a čekal, jestli může vstoupit. Přiběhla k němu dvorní dáma a uklonila se. "Mohu vstoupit?" zeptal se jí. "Královna Kaguya usnula, je velice nemocná. Nejspíš budete muset přijít jindy." Řekla Sasukemu. Sasuke se otočil a odešel.

Seděla jsem v pokoji, opřená o postel a koukala jsem do prázdna. Poměla jsem si, jak jsem se topila. Přitáhla jsem si nohy k tělu a sklonila hlavu. Koukla jsem na sebe do malého zrcátka a přemýšlela jsem, jestli jsem Sakura nebo Haruno Sakura. Nevím, jak mám tady v Goryeo žít. Navíc v těle někoho jiného. Co za svět je tady venku? Bojím se. Bojím se smrti. Nevím nic o Goryeo. Tajima Uchiha našel Goryeo. Zvenku se ozýval hlas té dívky jak na mě volá, ale já se snažila vzpomenout.kdo je po králi Tajimovi Uchihovi. Po Tajimovi je… Po Tajimovi je… Gwangjong?

Venku zase začala kašlat Izumi. Opřela se o sloup, když šel okolo Itachi. Hned k ní přiběhl na pomoc. Otočil se na dívku, co volala na Sakuru. "Co se děje?" "To paní Sakura." Vysvětlovala. "Spadla do vody a dvě hodiny se neukázala. Podle doktora přestala dýchat." Řekla mu Izumi. "Takže Sakura je mrtvá?" otočil se zpátky na Izumi. "Zemřela, ale zase se vrátila zpátky. To je možná důvod proč si nic nepamatuje a nepamatuješ dokonce ani své jméno." Rychle ze sebe vychrlila dívka. "Bojím se, že si něco udělá." Izumi konečně přestala kašlat. Itachi přišel ke dveřím a vykopl je.

Dveře vyletěli z pantů. Ve dveřích stál muž v tradičním oblečení a vlasy v culíku. Vešel a stoupl si přede mě. Jen jsem na něj s vystrašeným pohledem koukala. "Sakuro, neboj se." Promluvil na mě. "Vzal jsem tě na tohle místo. Takže ti budu pomáhat do konce." Zvedla jsem svůj pohled a dívala jsem se na něj. "Musíš být silná." Natáhl ke mně ruku. "Věř mi a pojď ven." Trochu jsem zaváhala, ale nakonec jsem se chytila jeho ruky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jakou povídku byste chtěli?

SasuSaku
NaruHina
ShikaTema
Jiný..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama