Naruto-Scarlet Heart

31. prosince 2017 v 22:51 | ShizuKuro
Inspirací pro tuto povídku mi byl seriál Scarlet heart: Ryeo. Povídka bude částečně stejná jako seriál. Doufám, že si ji užijete.
Příběh vypráví o 19 leté Sakuře. Dívce z moderního světa, která se propadne do minulosti. Skončí v éře bojujících princů Uchihů. Tady se zamiluje de jednoho z princů.(Do kterého už je přikvapení v povídce)

Jmenuji se Sakura. Je mi 19 let a můj život nebyl nikdy jako v bavlnce. Matku jsem nikdy nepoznala a otec se zabil při autonehodě, kterou sám zavinil. Vyrůstala jsem v dětském domově. Všechny ostatní děti se mi smály kvůli mým růžovým vlasům. Hned jak jsem dosáhla dospělosti jsem z domova odešla a našla si ubytování a práci. Jenže v té se mi moc nedaří. Už z dvanácti mě vyhodili a dnes ráno mě vyhodili z mé třinácté. Teď sedím na malé terase nedaleko hostince, který je celý postavený na vodě. Můžete si tu vypůjčit člun a jít se projet. Všude okolo jsou vysoké skály a voda je krásně čistá. Vytáhla jsem z kabelky zrcátko a podívala se na svoji zničenou tvář. Povzdechla jsem si nad svým strašným vzhledem, který ani make up nezachrání. Hodila jsem zrcátko zpátky. Vzala jsem si lahev saké a napila se z ní. Na chvíli jsem se zamyslela a pomalu se rozhlížela kolem sebe. Kousek ode mě seděl na schodech blonďák. Koukal na mě modrýma očima. Prozkoumala jsem ho od hlavy až po paty. Měl sebou hodně věcí. Několik igelitek a batoh na zádech. Koukl na moje saké a polkl. Usmál se. Pomalu jsem k němu natáhla ruku s lahví. Vzal si ji a začal pít. Seděl kousek ode mě a tak jsem na něj promluvila. "Pane. Chtěl jste někdy spát stovky nebo tisíce let? Všechno je špatně a nevidíte žádnou naději. Říkáte si " Jsem si jistý, že všechno bude lepší"." Povzdechla jsem si. "Bylo by lepší kdybych usnula a nikdy se neprobrala." Muž si natáhl nohy a uvelebil se. "Chci na všechno zapomenout, ale nejde to." Přitáhla jsem si kolena k tělu. "Jak mohl můj život takhle dopadnout." Muž zavřel láhev a promluvil na mě. "Tvůj život se nezmění jen proto, že chceš. Možná kdybys zemřela a znovu přišla k životu." "Co?" otočila jsem se na něj. Lehl si a usnul. Snažila jsem se uklidnit. Uviděla jsem malého chlapce, jak se snaží nastoupit na člun. Na chvíli jsem zase zavřela oči a uslyšela šplouchnutí. Znovu jsem se podívala na místo kde byl. Je pryč! Rozhlédla jsem se po vodě. Topil se kousek od člunů. Otočila jsem se na muže ve snaze, že by ho zachránil. Nikdo jiný neviděl, že tam spadl. Jsem si jistá, že pro něj někdo hned poběží. Nic se pořád nedělo. Rozběhla jsem se se slovy "Proč jsem to pořád já!!" křičela jsem. Skočila jsem do vody a plavala rychle k němu. Mezitím si jeho tatínek uvědomil co se děje. Skočil do člunu a jel k nám. Podala jsem mu jeho syna. Chtěla jsem vylézt za nimi, ale najednou jsem se začala potápět. Snažila jsem se vyplavat nahoru a nadechnout se. Nakonec jsem to vzdala a smířila se s tím, že zemřu. Zavřela jsem oči a čekala na svoji smrt.

Seděl jsem na koni a čekal. Ve správnou chvíli jsem se rozjel co největší rychlostí a zamířil jsem si to do města. Celá má družina mě následovala. Ve městě byl klid, než se začali ozývat výkřiky lidí. "To je vlk. Vlk!!" začali se přede mnou schovávat, kde se jen dalo. Jen zvědavé oči dětí se dali sem tam zahlédnout. Zpomalil jsem tempo a projížděl městem. Na jejich označení vlk jsem si už dávno zvykl. Nikdo z lidí mě neoslovuje mým pravým jménem. Jsem Sasuke Uchiha pátý princ krále Tajimi Uchihy.

Mezitím v královských koupelích se bavili další princové. Desátý princ Ashura vyprovokoval svého mladšího bratra čtrnáctého prince Izunu, aby se s ním honil. Ashura skočil do vody a cákal všude kolem sebe. Izuna si sundal župan a skočil za svým bratrem. Oba se snažili plavat ve vodě, která jim byla sotva po stehna. Jejich bratři je z povzdálí pozorovali. Třetí princ Madara si poručil přinést čaj a se zhnuseným pohledem pozoroval své dva bratry, jak dovádějí. Do koupelí se přišel přidat i princ Shisui, který je v pořadí až třináctý i když je jeden z nejstarších. Pomalu se přidávali i ostatní. Po schodech přišel čtvrtý princ Itachi a devátý princ Obito posiloval ve vnitřním bazénu. Ashura vyběhl z venkovní části a vběhl za zbytkem svých bratrů. "Ashuro, počkej na mě!" volal za ním Izuna. Uklidnili se a sedli si dovnitř za ostatními. Itachi přistoupil k Madarovi. "Bratře, vrátil se už náš pátý bratr?" Madara se podíval na Itachiho, který pomalu vstupoval do vody. "On nikdy není tam, kde by měl být. Neobtěžuj se s ním." Obito se přidal k nim do konverzace. "Víš přece jaký Itachi je, Madaro. Pokaždé se bojí o ostatní." "Tohle je poprvé, co se s námi bude účastnit rituálu." Připomněl všem Shisui. "Zajímalo by mě, jestli má král nějaký důvod." Šel ke služebným a dal jim svůj župan. Vzali ho a odešli. Shisui se přidal k nim do vody. "Shisuii. Slyšel si, že náš pátý bratr povraždil celou svoji rodinu v Shinju?" plaval Ashura pomalu směrem ke svému bratrovi. "říká se, že je všechny povraždil jako vlk. Waauuu." Shisui se podíval na svého bratra. "Nemůžeš věřit všem pověrám." " Navíc tam byla armáda. Sasuke by je nemohl všechny povraždit. Nikdy neměl učitele na bojová umění." Vysvětloval svému bratrovy Izuna. Oba po sobě začali stříkat vodu. "Nechte toho!" zakřičel na ně Madara. Izuna se podíval na své bratry "Pojďme se vsadit, kdo dokáže plavat nejdéle." "Jdu první!" prohlásil nadšeně Ashura. Skočil do vody a začal plavat pozpátku. Na chvíli se zastavil. Najednou se za ním vynořila dívka.

Vynořila jsem se z vody. Hrozně mě bolela hlava. Rozhlížela jsem se kolem a přemýšlela co je to za místo. Najednou do mě něco ťuklo. Otočila jsem se. Z vody na mě koukal kluk. Oba jsme zároveň začali křičet. "Co tady děláš?" křičel na mě. "Proč je tady dívka? Bratři, bratři!" vyběhl ven z vody snažila jsem se najít nějakou cestu ven. Uviděla jsem dívku, jak na mě mávala a volala. "Paní, tady." Mávala ještě rychleji, abych si pospíšila. "Co to? To je dívka!" ozývali se hlasy zevnitř budovy. Rozběhla jsem se za tou dívkou. Jeden se vydal za mnou, aby mě zastavil. Dívka mě vedla tajnou chodbou. "Co budeme děla. Máme potíže." Říkala cestou. "Rychle, paní. Musíme jít." Neustále mě bolela hlava a bolest neodcházela. Neustále jsem se zastavovala. "Teď není čas. Rychle." Pořád mě popoháněla. Vyšli jsme z chodeb. "Hrozně dlouho jste nevycházela. Věděla jsem, že se vám něco stalo." Popošli jsme pár metrů a ona se na mě otočila. "Je vám dobře." Chvíli se na mě dívala, ale zase mě popadla za ruku a táhla dál. "Počkej. Ty mě znáš? Kde to jsem?" zeptala jsem se jí. "Co tady dělám?" "Pa…Paní. Co myslíte tím, že nevíte, kde jsme? Tohle je největší koupací msto v Songak." Mlha trochu ustala a já se mohla pořádně rozhlédnout, kde to jsem. Je tohle život po životě? Zatočila se mi hlava a setmělo před očima.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Chtěli byste povídky podle nějakého filmu?

Ano.(napiš název do komentářů) 0% (0)
Ne. 0% (0)

Komentáře

1 German Music German Music | Web | 31. prosince 2017 v 23:06 | Reagovat

Přeji ti, aby byl nový rok 2018 plný úspěchů, zdraví, lásky, pohody a štěstí. :)
(`*•.¸(`*•.¸ ¸.•*´)¸.•*´)
«..Krásný nový rok 2018!..»
(,.•*´(¸.•*´ `*•.¸)`*•.,)

2 shizukuro shizukuro | 1. ledna 2018 v 11:35 | Reagovat

[1]:
Tobě taky. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama