Naruto-Proti vůli

22. září 2017 v 20:07 | ShizuKuro |  Povídky
Tuhle povídku jsem psala asi před půl rokem a nějak jsem ji tenkrát měla ráda. kdyžtak napište svůj názor do komentářů. =D


Válka trvá už mnoho let. Za tu dobu už mocný klan Uchiha ovládl skoro celou zemi, až na pár víjímek. Jedna z výjimek je ne moc známý klan Haruno. Odolávají útokům už pět let. Velitel armády klanu Uchiha se změnil. Proto útoky na klan Haruno mají čím dál tím víc silnější. Novým velitelem se stal druhorozený princ klanu Uchiha. Uchiha Sasuke. Jedno však neví a to kdo velí armádě klanu Haruno. Je velmi chytrý a proto každého překvapí kdo to je.
"Pane, nepřítel se pomalu stahuje." Přiběhl posel k mladému princi, kterému ještě není ani 21 let. "Zjistěte co se děje a domluvami schůzi s jejich velitelem." Vydal rozkaz. Posel odešel pryč ze stanu. Sasuke si sedl na židli a přemýšlel co se asi děje když se tak odhodlaný klan stahuje do ustraní. Jako dobrá taktika mu to moc nepřipadalo. Mezitím na druhé straně bojiště. Mladá, odhodlaná dívka velící armádě, rozdávala rozkazy. "Paní, čekáme na vaše rozkazy." Poklekl muž před nádhernou dívkou. Nikdo by si o ní nepomyslel, že je velitel armády. "Stáhněte se do nejbližších vesnic. Já tady zůstanu a vyjednám s klanem uchiha mír." "Ale paní-" muž nedořekl svoji větu. "Ne, válka už musí skončit. Nemůžeme kvůli válce zničit další spoustu životů." Muž už neměl co říci, jeho paní se rozhodla. Do stanu vešel další muž. "Veliteli je tady posel z klanu Uchiha. Jeho pán žádá o setkání s vámi. V jejich táboře." Dořekl vzkaz. "Vyřiďte mu, že jeho žádost příjmu." Oba muži odešli ze stanu. Dívka si sedla na židli vedle svého stolu. "Takže se budu muset setkat s nějakým hrubijánem bez mozku." Povzdechla si. Pomalu začalo zapadat slunce. "Připravte mi koně." Křikla na jednoho muže, co stál hned vedle jejího stanu. Chvíli venku čekala. Jeden z jejich strážců j doprovodil kus od jejího stanu. Na pomyslné hranici se setkali s jednookým mužem. "Jmenuji se Obito Uchiha. Budu váš doprovod do našeho tábora." Mile se představil. Pomalu jsem se nadechla. "Jsem velitel armády klanu Haruno." Chvíli na mě koukal, protože si myslel, že já jsem doprovod. Po chvíli jsme se ocitli v táboře. Všichni o, kolem kterých jsme projeli, se na mě dívali.
Zastavili jsme před velkým stanem se znakem klanu Uchiha. Pomalu jsem vešla dovnitř. Na židli seděl muž. Jiný než jsem čekala. Byl hrozně mladý. Poklonila jsem se mu a představila. "Jsem velitel armády klanu Haruno." Vstal a popošel kousek ke mně. "Jsem velitel armády klanu Uchiha, Uchiha Sasuke." Položil sklenici s vínem a prohlížel si mě. "Nikdy jsem si nemyslel, že můj nepřítel je tak nádherná dívka." Nepohla jsem se ani o kousek. Přišel těsně ke mně a chytil mě za bradu. "Co máš společného s klanem Haruno." Chvíli jsem na něj jen naštvaně zírala. "Jsem princezna klanu Haruno, Haruno Sakura." Odpověděla jsem mu. Z vlasů mi vytáhl moji sponu. Maje dlouhé růžové vlasy mi spadli dolů. "S rozpuštěnými vlasy jsi ještě krásnější." "nepřišla jsem sem na vdavky, přišla jsem vyjednat mír." Vůbec mě neposlouchal. Odložil moji sponu na stůl vedle vína. Chytil mě za ruku a strhl mě na postel. Jednu ruku mi přivázal k posteli. Jednou rukou mi stoupal po noze k pasu. Naklonil se nade mě a začal mě líbat a hladit mi prsa. Pořád mě líbal. Když jsem mohla prosila jsem ho aby přestal. Na chvíli se zastavil a jen tak na mě koukal. Snažila jsem se nějak přikrýt věcmi, co jsem měla ještě na sobě. "jestli chceš, aby válka skončila, tak se staň mou."řekl. Vzal do ruky katanu a zabodl ji těsně vedle mé hlavy. Tím přeťal mé pouta, ale i svůj polštář. Sundal si vršek kimona a lehl si přezemě. Začal si mě značkovat na hrudníku a na krku. Pořád jsem ho prosila, aby toho nechal. Sundal mi mé věci a začal si zase hrát s mým hrudníkem. Olizoval ho, kousal, cucal a bůh ví co ještě. Sedl si a vzal moje ruce. Přiložil si je na hrudník. "Ještě ses nikdy nedotkla muže." Trochu jsem se ho bála dotknout. Nakonec jsem však povolila já. Sedla jsem si k němu a začala ho líbat. Můj hrudník se začal otírat o jeho vypracované svaly. Pořád si mě k sobě přitahoval. Položil mě na postel a roztáhl mi nohy. Sedl si mezi ně. Dotkl se mě a já ho prosila pohledem, ať to nedělá. Naklonil se a vstoupil do mě. Zakřičela jsem snad na celý tábor. Naklonil se a já mu dala ruce na záda. Jen jak se jemně pohnu jsem mu zaryla nehty do zad. Začal se pohybovat. Sundal si moje ruce ze zad a propletl se mnou prsty. Strávil se mnou většinu noci
Ráno jsem se probudil jako první. Sakura ještě spala po včerejší noci. Podíval jsem se na ni. Je nádherná v každé situaci. Pomalu jsem se zvednul z postele, abych ji neprobudil. Oblekl jsem se a vyšel jsem ven.
Hned jak jsem se probudila, jsem si rychle sedla. Uvědomila jsem si, co se stalo minulou noc. Musím od tud pryč. Jediné co tady je, je mužské kimono. Aspoň něco. Vzala jsem si ho na sebe. Snažila jsem se ho na sobě nějak připevnit. Za mnou se objevil Sasuke. Začal se po mě zase sápat. "Kam jdeš v mužských šatech." Od žduchla jsem ho trochu od sebe. "Sasuke nech toho!" okřikla jsem ho. Měl na sobě brnění. "Ty jdeš do boje?" divila jsem se. "Ne, boj proti vám skončil. Tedy jestli půjdeš se mnou." Natáhl ke mně ruku. "A když nepůjdu?" "Válka bude pokračovat." Chvíli jsem přemýšlela. "Můžu se aspoň rozloučit." "Dobrá ale půjdu s tebou." Trochu protestoval. Neměla jsem na vybranou. Jeden voják mi přinesl nové šaty. Sasuke mi pomohl zavázat pás obi. Vyšli jsme ven, kde už čekali koně. Vysadil mě na svého a vyjeli jsme. Zastavili jsme až u hlavního domu. Otec stál na schodech. "Sakuro." Vítal mě s otevřenou náručí. "Otče." Začala jsem mu plakat v náruči. Všiml si Sasukeho. "Takže jsme prohráli." Jen jsem zakývala hlavou. "Neplač, to ještě neznamená konec světa." Utřel mi slzy. "Otče, já s ním odcházím." Podívala jsem se na Sasukeho. "Doufám, že budeš šťastná." Jen jsem kývla a odešla jsem. Sasuke mě zase vysadil na koně. Taky nasedl a vyrazili jsme. Tentokrát jsme nejeli do stanu, ale někam jinam.
Pomalu se smrákalo a mě začala padat hlava. Snažila jsem se neusnout. Sasuke se na mě podíval. Hned si všiml, že si potřebuju odpočinout. "Tady se utáboříme na noc." Zavelel. Hned jsme měli postavený stan. Já mám stan se Sasukem. Doprovodil mě k připravené posteli. Hned jak jsem si lehla, jsem usnula. Nevím co se dělo potom, ale spala jsem jako nemluvně.
Ráno už bylo skoro všechno zabaleno na cestu. Konečně jsem se pořádně vyspala. Sasuke hned jak mě uviděl mě zase vysadil na jeho koně. Do rukou mi dal dango na snídani. Nasedl a zase se vyrazilo. K obědu se před námi objevilo město. Uprostřed města stál větší dům než ty ostatní. Zastavili jsme za hlavní branou. K Sasukemu se hrnula žena s dlouhými vlasy. "Sasuke." Objala ho. "Mami. Vždyť nebyl tak dlouho pryč." Ozval se další hlas. Blížil se k nim další muž. "Itachi." Sasuke ho objal. "Kdy ses vrátil?" divil se Sasuke. "Dnes ráno, bratříčku." Pomalu jsem seskočila z koně. Dívala jsem se na ně z povzdálí. "A kdopak je tohle Sasuke." Dívala se na mě mile ta žena. Sasuke ke mně přišel a vzal mě za ruku. "Mami, tohle je Sakura Haruno." Sasukeho máma se na mě usmála. "Ráda tě poznávám, Sakuro. Jsem Sasukeho máma, jmenuji se Mikoto." Představila se. "Jsem Itachi. Sasukeho starší bratr." Trochu jsem zčervenala. "Pojďte dovnitř." Pobídla nás, Mikoto. Pomalu jsme vcházeli do hradu. Je to tady opravdu nádherné. Mikoto nás zavedla do nějaké místnosti. "Počkáme tady, tvůj otec za chvíli přijde." Okázala na polštářky na zemi. Vzala jsem si jeden a sedla jsem si daleko od nich. Nikomu z nich jsem nedůvěřovala. "Sakuro, nemusíš od nás sedět tak daleko." Mile se na mě usmíval Itachi. "Zůstanu tady." Špitla jsem. Otočila jsem hlavu směrem ven na zahradu. Je nádherná. Prohlížela jsem si každý detail. Najednou se prudce otevřeli dveře. Trochu jsem nadskočila, jak jsem se lekla. Do místnosti vešel naštvaný muž. Něco si mrmlal. Trochu se uklidnil a sedl si poslední volné místo, vedle Mikoto. "Vítej doma, Sasuke." "Děkuji, otče." Poděkoval mu. "Jak probíhala válka?" zeptal se ho jeho otec. Nechtě la jsem to poslouchat, proto jsem se otočila zpátky na zahradu. Do místnosti jsem se otočila, až když mluvili o mě. "Ona je poslední z klanu Haruno. Je důkazem toho, že se nebojácný klan Haruno vzdal." Chvástal se. To jsem nevydržela. Vyskočila jsem na nohy a naštvaně jsem se na něj dívala. Byla jsem tak naštvaná, že jsem na něj začala křičet. "Kdo se vzdal? Já bych klidně bojovala dál, kdybych mohla. Nemusela bych se podřizovat tvé pitomé nabídce. Nemuselo se z TOHO nic stát!" Otočila jsem se a vyběhla jsem z místnosti se slzami v očích. Mikoto, se zhrozila. "Sasuke, co jsi jí udělal?" zeptala se svého syna. "Nic." Lhal. Mikoto se zvedla a šla mě najít. Mezitím jsem se schovala daleko od domu. Sedla jsem si pod nádhernou sakuru. Její květy odkvétaly. Málem jsem tam usnula. "Co se ti stalo?" ozval se vedle mě milý hlas. Otočila jsem se směrem k tomu hlasu. Vedle mě seděla, Mikoto. Všechno jsem jí řekla. Začala jsem zase brečet. Mikoto mě objala. Nechala mě ať si ulevím. Když jsem se trochu uklidnila, vrátili jsme se zpátky. Vešla jako první. Muži se o něčem bavili. Přistoupila k Sasukemu a vrazila mu hrozně silnou facku, až se mu otočila hlava. Nechápali co se děje. Chytila si ho za kimono a přitáhla si ho k sobě. "Jaks jen mohl?" koukala mu naštvaně do očí. Bylo na něm vidět, že se bojí. "Mikoto, co se děje? Proč jsi mu vrazila?" divil se její manžel. Pustila ho. "Nic. Jen tvůj syn ji znásilnil." Schovávala jsem se za dveře. Muž se otočil na svého syna a vrazil mu z druhé strany. "Máš domácí vězení, dokud neřeknu, neopustíš svůj pokoj." Zakřičel na něj a odešel. Mikoto, mě vzala do mého nového pokoje. Řekla mi, že mi sem nechá přinést nějaké oblečení. V klidu jsem si lehla na futon a odpočívala jsem. Podařilo se mi tam usnout.
Další den mě probudily paprsky slunce. V mém pokoji seděla dívka s dlouhými blonďatými vlasy. "Jmenuji se Ino Yamanaka. Budu vaše služebná, Haruno Sakura-sama." Pomalu jsem si sedla a uvědomovala si co se děje. "Sama?" otočila jsem se na ni. "Nemusíš mi říkat "sama" stačí jen Sakuro." "Tak tedy, Sakuro." Usmála jsem se na ni. "Přinesla jsem ti čisté oblečení." Položila přede mě nádherné kimono. Pomáhala mi ho obléci, když si všimla značek od Sasukeho. Dotkla se jich. "Bolelo to moc?" zeptala se. Vzpomněla jsem si na tu noc. "U každého je to jinak." "A u tebe." Ze začátku to bolelo, ale potom bolest zmizela. A trochu ho za to nenávidím., ale-" přiznala jsem se. "Ale?" zeptala se Ino. "Ale nic." Jakmile jsem skončila s oblékáním. Mi Ino učesala nádherný účes. "Proč tu sloužíš?" zeptala jsem se tentokrát já. "Vždy jsem chtěla být květinářkou nebo doktorkou. Ale moji rodiče se zadlužili a já utekla z domova. Když mi bylo 13 a začal padat sníh. Potkala jsem paní Mikoto a ta se mě ujala." Vysvětlila mi. Pomalu jsme vyšli z mého pokoje a mířili jsme do jídelny. "Když mi bylo pět, měla jsem kamaráda, jmenoval se Sai. Vždy snil, že bude výborný bojovník a bude chránit princeznu nějakého klanu." Zarazila jsem se. "Sai Root?" zeptala jsem se. "Ano, jak to že ho zná-" "Sai byl můj ochránce, teď chrání mého otce." Vysvětlila jsem jí. Zbytek cesty jsme se spolu smáli. V jídelně na mě čekala celá rodina uchiha. Můj smích byl slyšet, až dovnitř. "já ti říkala, že dát k ní ino je dobrý nápad." Naklonila se ke svému muži. Opatrně mi Ino, otevřela dveře. Upěli se na mě pohledy. Všichni až na Sasukeho, který je zavřený ve svém pokoji. Pomalu jsem šla k nim. Mikoto mi ukázala, abych si sedla k nim. Seděla jsem naproti Itachimu. V klidu jsem se nasnídala. Chystala jsem se k odchodu, když mě zastavil Sasukeho otec. "Ještě jsem se ti pořádně nepředstavil. Jsem vůdce klanu Uchiha Fugaku." Usmál se na mě. "Princezna klanu Haruno, Haruno Sakura." Trochu jsem se mu poklonila. "Byl bych rád, kdyby ses tady cítila jako doma." Chvíli si se mnou povídal. "Mohla bych na vás mít jedno přání?" zeptala jsem se ho. "Chtěla bych navštívit svoji rodinu." Vše jsem mu vysvětlila. "dobrá dám ti pár mužů na ochranu." "Děkuji mnohokrát." Poděkovala jsem mu a šla jsem se připravit na cestu. Po půl hodině bylo všechno připraveno. Vzala jsem si svoje staré šaty. Ino, mohla jet se mnou. Vyrazili jsme. Z okna nás pozoroval Sasuke. Po pár metrech jsme mu zmizeli z dohledu. Cestou jsem se bavila s Ino. Pomalu se před námi začali objevovat budovy klanu Haruno. Přidala jsem. Prudce jsem zastavila, až u hlavního domu. Otec stál u hlavního vchodu a něco probíral s hlavou klanu Uzumaki. "Otče." Skočila jsem po něm. "Sakuro, myslel jsem, že jsi odjela k Uchihum." "Fugaku mě pustil na výlet." Usmála jsem se na něj. Pomalu k nám přišla, Ino. Sai zrovna přinesl čaj. "Ino?" divil se. Skočila jsem za Ino. "Koukej, koho jsem ti přivedla." Postrčila jsem ji k němu. Hned se spolu začali bavit. Skoro celý den jsem se smála s otcem. Pár hodin před večerem jsem se s ním rozloučila a vydala jsem se zpátky do klanu Uchiha. V úplné tmě jsme projížděli lesem. To jsme ještě nevěděli, co nás tam čeká. Pár mých strážců si ztěžovalo, že mě musí hlídat. V lese se ozval šum. Můj kůň se zastavil. Přepadl nás nějaký klan. Ze sedla jsem popadla katanu a šla jsem bojovat. Zabila jsem asi sedm nepřátel. Chystala jsem se na dalšího, když jsem ucítila hroznou bolest. Na mém levém boku se objevila krev. Ten kdo mě zranil se najednou složil k zemi. Za mnou se objevil Sasuke. "Sa-su-ke." Začala jsem padat k zemi. Rychle jsem ji chytil. Její rána hrozně krvácela. Ze svého pláště jsem udělal provizorní obvaz. Snažil jsem se jím zastavit krvácení. Vzal jsem ji do náruče. Vyskočil jsem na koně a rychle se rozjel do našeho domu. Ještě za jízdy jsem s ní seskočil. Otec mě bude chtít nejspíš zabít za můj útěk, ale to počká. Vběhl jsem s ní rovnou k ní do pokoje. Cestou jsem volal, aby zavolali doktora. Doktor přišel zároveň s mámou. "Sasuke co se děje?" přiběhla ke mně. "Co se jí stalo?" zeptala se vyděšeným hlasem. "Přepadli je na cestě zpátky." Vysvětlil jsem jí stručně. S doktorem se nám podařilo zastavit krvácení. Máma nechala přinést vodu a kusem látky, aby ji mohla trochu omýt. Když máma omývala Sakuře ránu, přiběhla Ino. "Sakuro!" vběhla dovnitř. Chytil jsem ji. "Nech ji odpočívat." Odtáhl jsem ji na chodbu. Vyslechl jsem ji, co za celý den dělali. Někdo musel vědět, že se narychlo chystá navštívit svého otce. "Zůstanu u ní, dokud se neprobudí." Řekl jsem mámě. "Ty o ni máš strach?" otočila se na mě. "Mami, vím, že jsem udělal něco neodpustitelného, ale já ji mám rád." Máma se na mě šibalsky usmála. "A ty nevýš jak jí to říct." Trochu jsem se styděl. "Dej jí čas Sasuke." Řekla mi a odešla. Sedím u ní každý den a už to bude týden po tom útoku. Přinesl jsem si knížku, abych se nenudil. Pomalu se začala probouzet. "Co se stalo?" řekla slabým hlasem. Vzal jsem ji a trochu jsem ji nadzvedl. Opřel jsem si ji o sebe. "Přepadli vás a ty jsi zraněná." Vysvětloval mi. "Sasuke?" promluvila jsem na něj. "Jsem to já." Ozvala se mi odpověď. Do pokoje přišla Mikoto, Ino a ještě nějaký muž. Chvíli mi něco dělal a potom pronesl "Bude v pořádku." Odešel. "Sakuro, hrozně jsme se o tebe báli." Promluvila na mě Mikoto. "Omlouvám se. Musela jsem vám dělat hodně starostí." Otočila jsem se na Sasukeho. "Děkuji za záchranu." Trochu zčervenal. "Není za co." "Ale je." Usmála jsem se na něj. Od toho incidentu s tím přepadením uběhli už tři měsíce. Sasuke se ke mně začal chovat trochu mileji. Jednou na něj přišla zase ta nálada a zase to se mnou dělal. Už mi to moc nevadilo. Možná, že k němu i něco cítím. Sasuke se už pár dnů domlouvá na něčem s jedním z kapitánů. Byl to Kakashi Hatake. A já jsem to s ním dělala skoro každý den. Už to bude měsíc, co s tím začal. Sasuke na mě dnes neměl čas. Šel trénovat s vojáky. Koukala jsem se na ně z balkonu. "Budu mýt u sebe tuhle vlajku a vy se mi ji budete snažit vzít." Hodil na zem katanu. "Sakuro, měla by ses jít najíst. Nevypadáš dobře." Pořád mě přemlouvala Ino. "Je mi dob-" otočil se mi žaludek vzhůru nohama. Začala jsem zvracet. Ino ke mně přiběhla. "Sakuro." "Ino, co se to se mnou děje?" "Kdy jsi měla naposledy své dny?" "Cože? Ino, co kdyby někdo šel zrovna okolo." "Kdy?" "Asi víc jak měsíc. Proč?" Ino se nadechla. "Možná jsi těhotná." "Ale ino to přece -" chtělo se mi znovu zvracet. Hned jak jsem se uklidnila, jsem šla za Fugakuem jestli bych nemohla jet navštívit rodinu. Dal mi svolení s jednou podmínkou. Sasuke pojede se mnou. Sasuke skončil trénink až večer. Slyšela jsem ho, jak procházel kolem mého pokoje. Na chvíli se zastavil a poslouchal, jestli už spím. Po chvíli šel zase dál.
Ráno jsme se chystali na odjezd. Na chvíli jsem se omluvila a zmizela jsem všem z dohledu. Hned jak jsem si byla jistá, že mě nikdo nevidí, jsem se vyzvracela. Šla jsem pomalu zpátky. Objevila jsem se před nimi hned, jak se mi udělalo líp. Nasedlo se a vyjelo se. Cesta trvala jen pár hodin. Po obědě jsme přijeli do klanu. Otec mě vítal s otevřenou náručí. Omluvila jsem se otci a šla jsem se do svého starého pokoje převléci. Na večeři jsem toho moc nesnědla s výmluvou, že držím dietu. Z lázní jsem procházela kolem Sasukeho pokoje. Dveře se prudce otevřely. "Proč se tady plížíš?" zahřměl jeho hlas nade mnou. Chtěla jsem mu odpovědět, ale zase se mi udělalo špatně. Rozeběhla jsem se do svého pokoje. Požádala jsem Ino, aby mi sem přinesla kbelík. Hned jak se mi zase udělalo lépe, jsem si lehla do postele a usnula.
Ráno jsme se vraceli zpátky do domu klanu Uchiha. Sasuke se cestou bavil S Kakashim a Obitem. Jejich rozhovor mě nezajímal, a tak jsem je ignorovala. Pomalu jsme přijeli zpátky. Pomalu jsem seskočila z koně a zamířila jsem si to do svého pokoje. Něčí ruka mě zastavila. "Sakuro, co se s tebou děje?" hned jak to dořekl. Přišla k nám Mikoto. "Sasuke, nech mě bý-" nedořekla jsem větu, protože jsem zase začala zvracet. Spadla jsem k zemi. Mikoto ke mně přiběhla. "Sasuke, pomoz mi s ní do jejího pokoje a zavolej doktora." Jak rozkázala tak udělal. Když mě doktor prohlížel. Musel Sasuke zůstat na chodbě. Mikoto si ke mně sedla. "Zase tě znásilnil?" zeptala se. Zakroutila jsem hlavou. "Dovolila jsem mu to." Řekla jsem jí. Pochopila mě. "Sakuro, podle doktora si asi dva až tři týdny těhotná. Možná i déle." Pomalu jsem se posadila. "Sasuke by to měl vědět." Chtěla jsem se zvednout. Mikoto mě zastavila. "Musíš odpočívat. Já mu to řeknu." Odešla. Máma konečně vyšla z pokoje. "Pojď se mnou." Řekla. Následoval jsem ji. Sešli jsme se s Otcem a Itachim. "Mikoto, proč jsi nás sem nechala zavolat?" ptal se otec. "Nejdřív se musíte všichni uklidnit, co nejvíc to půjde, hlavně Sasuke." "Mami nenapínej, co se děje?" sedl jsem si vedle Itachiho. "Jde o to, že Sakura čeká s tebou dítě." Chvíli nám třem trvalo, než to všechno pobereme. "COŽE." Vykřikli jsme všichni naráz. "Mami to pře-" "Sakura mi řekla, co jste spolu dělali a taky to že to s tebou dělala dobrovolně." "Mikoto, poslední dobou máš problém pojmenovat věci jejich pravými jmény." Máma se naštvaně otočila na tátu. "Musím za ní." Vypadlo ze mě. "Sasuke, stůj." Zastavila mě máma. "Teď ji nech, potřebuje si odpočinout." Dobrá. S bratrem jsem se vydal na terasu, kde jsme začali hrát shogi. "Takže budeš otec." "Jo, dřív než ty." Musel jsem si do něj rýpnout. "To s tím nemá nic společného. Máš ji vůbec rád?" zeptal se. "Pro ni bych i zemřel." Itachi se usmál. "Takže ji miluješ." "Tak nějak, ale nevím, jestli ona mě." Podíval se na mě. "Tak se jí zeptej." Pobídl mě. Zvedl jsem se a zamířil jsem si to za ní. U dveří jsem potkal, Ino s jídlem. "Sasuke-sama, co tady děláte?" divila se. "Jdu za ní." Ukázal jsem na dveře. Vzal jsem od ní jídlo pro sakuru a poslal jsem ji, až si taky odpočine. Do pokoje někdo vešel. Otočila jsem hlavu směrem ke dveřím. "Sasuke?" přišel ke mně i s podnosem jídla. "Jak se cítíš?" zeptal se. "Unaveně." Odpověděla jsem mu. "Hlavně, že jste oba v pořádku." Objal mě. "Sakuro, miluju tě, nechci o vás přijít." Přitáhl si mě k sobě. "Já o tebe taky ne." Políbila jsem ho. Přitáhl si mě k sobě. Pomalu se po mě začal sápat. "Sasuke, mysli na naše nenarozené." Odsunula jsem ho od sebe. "Dobrá. Přijdu později." Políbil mě na čelo a odešel. Najedla jsem se a znovu jsem si lehla. Po pár dnech mi doktor dovolil chodit po sídle. Šla jsem se podívat po sídle. Služebnictvo si něco šeptalo. Zaslechla jsem něco jako: ta coura z klanu Haruno a podobně. Snažila jsem se je ignorovat. Moc mi to nešlo. Každé stmívání jsem probrečela v zahradě. Dokud mě tam Sasuke nenašel. "Sakuro, co je s tebou." Přišel ke mně. "Nic, jsem úplně v pořádku." Utřela jsem si slzy. Přišel ke mně a snažil se mě uklidnit. "Už tvůj otec ví o našem dítěti?" zeptal se. Zakroutila jsem hlavou. "Ne, ještě jsem mu to neřekla." Opřela jsem se o něj. "Zítra tady bude schůze klanů. Chceš se jí zúčastnit?" zeptal se. "Ráda." Otočila jsem se k němu. Pomohl mi, se postavit. "Pojď je čas jít spát." Zavedl mě k němu do pokoje. Sasuke je jeden z mála kdo má v pokoji západní postel a ne futon. Přikryl mě a popřál mi dobrou noc.
Dalšího dne mě hledala Ino. Protože jsem nebyla ve svém pokoji. Nakonec mě našla. Přinesla mi čisté oblečení. Vzala mě do Sasukeho osobní koupelny a umyla mě. Když jsem si zrovna oblékala, do pokoje vtrhl nějaký blonďák. Zapištěla jsem na celý dům. Hned se sem všichni nahrnuli, ale neudělali ani ň. Protože jsem na sobě skoro nic neměla, koukali na mě. Ino přezemě položila kimono. Z chodby se začali ozývat dunivé kroky. Mezi nimi se objevil Sasuke. "Co se děje." Ino se postavila a ukázala na blonďáka. Sasuke k němu přišel a jednu mu natáhnul. "Vypadněte odtud." Zakřičel na ně. Přišel ke mně a objal mě. "Jsi v pořádku." Jen jsem kývla na souhlas. Ino mi pomohla se zbytkem oblečení a make-upem. Sasuke mě doprovázel, až do místnosti, kde se koná schůze. "Princ rodiny Uchiha, Uchiha Sasuke a jeho doprovod princezna klanu Haruno, Haruno Sakura." Oznámil postarší muž a odešel. Byli jsme poslední. Všichni se postavili. Je tady i můj otec. Pozdravili Sasukeho a opět si sedli. Taky jsme si sedli a schůze začala. Většina vůdců různých klanů měli problém se Sasukeho věkem a někteří s tím, že nemá děti. Můj otec skoro celou dobu nic neřekl. "Pánové, Pánové nechme také promluvit princeznu klanu Haruno. Takové gorily co se tady hádají ji musejí děsit." Promluvil jeden muž. "Princezno!" všichni čekali na moji odpověď. Nevěděla jsem co říct. "Nemělo by být na každém člověku, jak chce řídit svůj život." Trochu jsem se pousmála. To asi nebylo moc chytré. "Princi co třeba moje dcera. Má sice 230 kg, ale to se ztratí." Sasukeho pohled říkal ne. Když si všichni nejvíce všímali Sasukeho se mi udělalo znovu špatně na zvracení. V tu nepravou chvíli. Sasuke si toho všiml a hned ke mně přiskočil. "Sakuro." Pomohl mi odejít z místnosti. Běžela jsem co nejrychleji. Cestou jsem naštěstí potkala Ino a nesla kbelík. Hned jsem jí ho vzala. Protože jsem to už nevydržela. Zastavili jsme se na chodbě. Hladila mě po zádech, aby se mi aspoň nějak ulevilo. "Nemáš být na té schůzi?" divila se. "Nechci přede všemi zvracet." Ino mě vzala na zadní terasu, kde je Mikoto. "Sakuro, zase ti není dobře." Jen jsem kývla na souhlas. Sedla jsem si vedle ní na polštáře. Lehla jsem si. Chtělo se mi hrozně spát.
Od doby co Sakura odešla, se situace na schůzi trochu zklidnila. Někdo vešel do místnosti. Byla to Ino. Přišla mi říct kde Sakura je. Po schůzi jsem za ní hned šel. Už spala, když jsem přišel. "Jak jí je?" zeptal jsem se mámy. "Za pár měsíců ji bude líp." "Za pár měsíců, mami vždyť je už dva měsíce." "Já vím. Je úplně stejná jako když já jsem čekala tebe." Zavzpomínala. Nevím jak máma tenkrát vypadala, ale vyprávěl mi to otec a Itachi. Večer jsem přenesl Sakuru k sobě do pokoje. Nevzbudila se. Někdo zaklepal na dveře. "Kdo je?" otočil, jsem se směrem ke dveřím. "Princ rodiny Uzumaki, Uzumaki Naruto." Ozvalo se zpoza dveří. "Co potřebuješ, Naruto?" otočil jsem se směrem k němu. Ještě pořád měl nateklí obličej. "Chtěl jsem se omluvit za to, co se stalo ráno." Bylo na něm vidět, že je mu to líto. Chvíli jsme si povídali a něco kolem půlnoci jsme se rozloučili a šli spát.

Ráno už v domě byla jen polovina klanů. "Vstávej, šípková růženko." Políbil mě Sasuke na tvář. "Ještě pět minut." Zakňourala jsem. "Ne, musíme ještě něco udělat." "A co?" divila jsem se. "Neměl by něco tvůj otec vědět." Chtěl odejít. "Sasuke, ne!" rozběhla jsem se k němu. "Co se děje?" koukal na mě. "Nechci mu to ještě říkat." Držela jsem ho za rukáv. "Tak dobrá, ale půjdeme za ostatními na snídani." Koukal na mě jedním okem. "Moc ráda." Převlékla jsem se a vyšli jsme. Vešli jsme do jídelny, kde byli už jen některé klany. "Sasuke!!" volal na Sasukeho ten schylný blonďák. "Naruto, drž klapačku aspoň u snídaně." Prskl po něm vůdce klanu Uzumaki. Všichni se začali smát. Můj otec odešel už včera. Při snídani jsme se všichni smáli. Většina lidí už odešla. Zůstala jsem tady sama s Narutem, jeho otcem a matkou a Sasukem a Itachim. "Sakuro, ty máš snad dva žaludky, že toho tolik spořádáš?" hodila jsem po něm ostrý nůž, co jsem měla po ruce. "Naruto, to je neslušné." Okřikla ho jeho matka. Sklopila jsem hlavu a koukala jsem na svoje břicho. "Sakuro?" naklonil se ke mně Sasuke. Nereagovala jsem. Vzpomněla jsem si co se stalo mě tenkrát, když jsem se vracelas domu Uchihů. Vyběhla jsem ven. Ignorovala jsem Sasukeho volání. Vběhla jsem ven, naskočila na nejbližšího koně a uháněla do mého klanu. Sasuke jel hned za mnou. "Sakuro! Stůj!" volal na mě. "Sasuke můj otec je v nebezpečí." Uháněli jsme, co nejrychleji jsme mohli. V klanu jsem málem spadla z koně. Běhala jsem po klanu a snažila jsem se ho najít. Nakonec jsem ho našla. Mrtvého. Sjela jsem po dveřích na zem. Rozbrečela jsem se. Sasuke mě vzal do náruče a odnesl pryč. U mého starého pokoje jsem mu trochu utekla. Vešla jsem dovnitř. Na poskládaném futonu ležel malý králiček. Vzala jsem ho a přitiskla jsem si ho k hrudi. Když jsem byla malá dala mi ho máma. Otočila jsem se a odešli jsme. Naposledy jsem se otočila k domu. Popadla jsem jednu louči, co ještě hořela a hodila jsem ji na dům. "Sakuro." Zašeptal. "Už se nemám kam vrátit. Vy jste jediné co mi zůstalo." Podívala jsem se uplakanýma očima na Sasukeho. Vrátili jsme se spět do domu uchiha klanu. Sasuke vše řekl jeho rodině. Podařilo se mi uklidnit a žít dál. Sasuke mě každý den navštěvuje. Naše dítě je den ode dne silnější a silnější. Pomalu se blíží den kdy se má narodit. Seděla jsem v knihovně a četla jsem si. Ino oprašovala knihy. Sem tam jsme se zasmáli. Najednou jsem ucítila hroznou bolest. "Je to tady." Usmála se na mě Ino. Pomohla mi do mého pokoje a porod začal. Trval snad deset hodin. Za tu dobu jsem stihla vymyslet celou abecedu sprostých slov a nadávala jsem na Sasukeho, že jsem ho kdy potkala a že jsem ho tenkrát nezabila. Sasuke se celou dobu schovával v rohu na chodbě. Bolest konečně zmizela. Uslyšela jsem dětský pláč. "Je to chlapec." Řekla mi Mikoto. Sasukeho pustili dovnitř, až bylo všechno uklizené. Ležela jsem na futonu s naším malým synem. Sasuke se ho nemohl vynadívat. "Je ti podobný." Usmála jsem se. Nic neřekl. Od té chvíle jsem snila krásný sen o rodině, ale nic se nevyplnilo. Když měl Daiichi půl roku. Přepadl klan Uchihů Orochimaru. Hledal našeho syna. Itachi nás chránil. Bohužel tehdy za nás položil život. Jeho přítelkyně mu ani neřekla, že bude otcem. Běželi jsme dlouhou cestou. Cesta se dělila. Izumi utekla do číny ke své kamarádce. Se Sasukem jsme běželi na sever. Kam se odstěhovala Ino se Saiem. A jejich synem. V půli cesty se nám podařilo sehnat koně. Orochimaru nás dohnal. Sasuke s ním začal bojovat, aby nám získal čas. Bohužel skončil stejně jako Itachi. Po týdnu jsem dojela, až k Ino. Požádala jsem ji aby se postarala o našeho syna. Opustila jsem ho. Kousek cesty jsem se vrátila a svedla Orochimarua na špatnou cestu. Dostal mě až u moře. Začala jsem s ním bojovat. Bojovali jsme, až do soumraku. Jakmile zapadli poslední paprsky slunce padl poslední úder. Orochimaru padl k zemi mrtev. Chtěla jsem se vrátit a Daiichimu, ale toho už nikdy neuvidím. Na následky zranění jsem padla k zemi a zemřela. Teď ho už jen chráníme z povzdálí. Vyrost u Ino a stal se z něj skvělý samurai. Když měl osmnáct dozvěděl se pravdu. Jel do původního města kde stálo sídlo rodiny Uchiha. Potkal tam už hodně starého Fugakua, který mu vše řekl. Devatenáctiletý Daiichi si podrobil bývalé uzemí klanu Uchiha a ještě k němu přidal další. Jediné co můžeme se Sasukem dělat je být hrdí na našeho syna jediného mužského potomka klanu Uchiha.
Konec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jakou povídku byste chtěli?

SasuSaku
NaruHina
ShikaTema
Jiný..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama